POZNEJTE NÁŠ TÝM - Eliška Klanicová

Naše nová cukrářka Eliška Klanicová je důkazem toho, že nikdy není pozdě na to, jít za svým snem. Rodačka z moravské Břeclavi se po gymnáziu rozhodla studovat na vysoké škole. Může se tak pyšnit bakalářským diplomem z podnikového hospodářství
a managementu a magisterským z anglistiky. Ale gastronomie byla jejím koníčkem již od útlého mládí a tato její vášeň nakonec nad vším zvítězila. Zeptali jsme se Elišky na pár záludných otázek a vy tak můžete poznat naši novou cukrářku trochu blíže.

Co bylo tvojí motivací se po úspěšném studiu na vysokých školách přestěhovat do zahraničí a v podstatě vstoupit do úplně nového odvětví a navíc v cizí zemi? 

O jídlo jsem se zajímala už dlouho a navštěvovala jsem i mnoho kurzů v Laboratoriu, ale pak se vše tak nějak naráz semlelo, skončila jsem školu, odstěhovala se mi spolubydlící, protože čekala miminko a rozešli jsme se s přítelem, že jsem se rozhodla, že je na čase udělat konečně něco “velkého” a posunout se dál. V té době se mamka někde dočetla o Le Cordon Bleu a zeptala se mě, jestli by mě to taky nebavilo. Zamýšlela jsem se jen chvíli. Tři čtvrtě roku života v Londýně na kuchařské škole? To znělo jako přesně to, co jsem potřebovala.


Jak tvoje studium na této unikátní škole probíhalo? 

Nejdříve jsem myslela, že budu studovat jen cukrařinu, ale na první tři měsíce jsem si ze zvědavosti přidala i klasickou kuchařinu. A tak mě to bavilo, že jsem nakonec oba obory studovala po celých 9 měsíců a tím získala velký diplom, tzv. Grand Diploma. Celý čas na škole byl opravdu velká dřina a dril, chefové vám nedají nic zadarmo, a pokud něco není zcela perfektní, určitě se to dozvíte. Většinou se ale jedná o opravdu konstruktivní kritiku, která vám může pomoci se zlepšit a něco naučit. Prvních šest měsíců jsme víceméně slepě následovali, co nám bylo v předváděcí kuchyni ukázáno, ale v posledním semestru jsme již dostali možnost se i trochu kreativně projevit. Což byla zase nová výzva a I přesto, že byl poslední semestr asi nejzábavnější a nejrůznorodější, byl taky nejnáročnější. Jak časově, tak požadavky. Ale I přesto, že času bylo málo, vždy jsem si jej našla pro svůj blog - Elikatesy, který jsem si pro zápisky o svém studiu založila. 


Byla si jediná Češka v ročníku? 

Ano, byla jsem jediná Češka z celé velké skupiny asi 80-​100 lidí, se kterými jsme měli společné demonstrace kuchařských technik. Všeobecně jsem od chefů několikrát slyšela, že se moc Čechů na této škole nevidí. V naší menší skupince, se kterou jsme společně vařili, nás bylo 16 a byli jsme z celého světa. Jeden Angličan, jedna Polka, jeden Srb, několik lidí z Arabských zemí, Indie a Indonésie, pár Číňanů… Což bylo skvělé v tom, že jsme se od sebe mohli inspirovat a učit. Dodnes jsem s některými bývalými spolužáky v kontaktu.

Máš nějakou oblíbenou techniku nebo typ dezertu, který vždy ráda připravuješ?

Mám moc ráda kynuté těsto a vůbec jednodušší a poctivé dezerty. Jsem sice ráda, že jsem si ve škole vyzkoušela nejrůznější techniky zdobení a vysoké cukrařiny, jako je třeba foukaný cukr či čokoládová socha, ale vždycky raději upeču skořicový pletenec, než zdobený polévaný dortík. Nikoliv vzhled, ale kvalitní suroviny a snoubení chutí a textur, to je to, o čem při pečení nejvíc přemýšlím. Něco jako signature dish nemám, většinou když něco někomu upeču a věnuji, slyším pak, že by to rádi znovu, ale já chci spíše zkoušet stále nové recepty. Ale taky je pravda, že už mnoho let jsem mezi svými přáteli a rodinou proslulá svým vánočním cukrovím. 


A co nějaký trend nebo směr, který není zas až tak moc tvůj šálek kávy… 

Není nic, co bych nějak zavrhovala, proti gustu žádný dišputát, ale mně osobně není příliš blízká raw strava. I když i tam se dá najít inspirace. Jsou taky některé chuťové kombinace, které moc neprožívám, třeba dezerty s tvarůžky.


Na závěr, nějaká zajímavost, kterou o tobě moc lidí neví. 

Mám jednu vášeň. A tou jsou kuchařky. Sbírám je a doma v policích jich mám přes 550. Ale to už vlastně hodně lidí ví. :)